layout stažen z eruin.blog.cz





.


Můří Války / List (3)

16. září 2012 v 20:24 | Keira*** |  Povídky
Ahoj. Máte tu třetí kapitolu, tak si ji užijte! :D



"Nemůžu uvěřit, že nám toho McMannnová na víkend tolik napálila. Z těch úkolů se nevzpamatuju!"
"Jo! Jako bychom těch úkolů měli málo!" ozval se Rosalin rozčarovaný hlas z telefonu.
Laria se právě vracela domů ze školy, a přesto musela zavolat Rosali se kterou se rozloučila snad před pěti minutami na rohu palm street. Uběhly asi dva týdny školy a už měli úkolů plný kecky.
"Teď mě napadá, jestli by ses k nám ještě dneska nechtěla stavit? Mohli bychom se na ty úkoly kouknout společně."
"No mohla bych. Ale jen že jsi to ty Larr!" zasmála se.
"Tak fajn. Zatím si trochu pouklízím v pokoji."zarazila se a zeptala se. "V kolik příjdeš?"
"Tak o půl páty. Máš na to pouklízení přesně hodinu, jestli tě zarazilo tohle."
"No samozřejmě! To bych snad měla stihnout."
Podívala se na svoje boty a všimla si, že má rozvázanou tkaničku. Sehnula se, aby si ji zavázala. "Fajn. Tak o půl pátý Roasali."
"Jasně, zatím ahoj Larr!" Na druhém konci se ozvalo pípnutí a Laria zavěsila.
Konečně měla šanci se porozhlédnout, do jaké ulice to vlastně zabočila. Zvedla zrak od tkaniček (nyní už zavázaných) a oči se jí rozjasnily. Opravdu. Úplně jí zářily.
Milovala barvy. Tato ulice jich byla plná…! Dívala se do každého květináče a truhlíků a zkoumala všechny květy. Každý dům měl tak veselou zahrádku.
Ani si nevzpomínala, že by tuhle ulici někdy viděla tak rozkvetlou.
Zdvihla ruku a utrhla jeden list z jednoho ze stromů, které byly vysázeny po obou stranách ulice v určité vzdálenosti od sebe. Zadívala se na ten list a pozorně si ho prohlížela.
Byl jasně zelené barvy, ale po stranách se začínal zbarvovat do zlata. Pořád ještě bylo babí léto a všechno kvetlo. Ale Laria věděla, že už se příroda připravuje na zimu a dává se do podzimního modu, aby okouzlila oči jinými krásami.
Popošla k dalšímu stromku a zadívala se skrz listí nahoru k slunci.
Mezi všemi těmi listy si všimla jednoho zlato-růžového listu (ano opravdu byl do růžova), který visel na konci jedné větývky docela osamocený, jiný, vyjmečný a zvláštní. Skoro jako by byl předurčen pro něco jiného než viset na větvi jako ostatní. Jako by už předem padal dolů k zemi. Jako by chtěl lítat.
Larie někoho připomínal. Ano, připomínal jí samu sebe. Připomínal jí její ztřeštěné myšlenky, že nechce být jako ostatní. Nebo lépe. Že ví, že není jako ostatní. Taky se chtěla vznášet a lítat mezi lidmi. Nedokázala to vysvětlit, ale cítila se něčemu neobyčejnému předurčená.
Po chvíli svého dumání prudce zatřepala hlavou, aby zahnala tuto myšlenku. V duchu si vynadala, ale od toho divného listu nebyla sto odpoutat zrak. Proto opět zdvihla ruku a opatrně ho utrhla.
V tu chvíli co se ho dotkla, pocítila zlé tušení. Stalo se něco, co by člověk nemohl ani popsat pouhými slovy. Já se však pokusím.
Vzduch, který se dosud tetelil pod jasnými slunečními paprsky, se změnil a prudce se rozfoukal, až se některé listy na stromě před ní oddělily od větve a s rychlostí se řítily podlouhlou trasou k zemi ve směru větru. Nebe bez mraků se nyní ohromnou rychlostí zaplnilo tmavými bouřkovými mraky a na Lariu se snesl stín. To všechno se stalo v jediném okamžiku.
Dívka všechno nevěřícně sledovala a zděšeně se zadívala na list, který držela v ruce.
Na tom listu se začala rýsovat svítivá linie a jasnou stopou malovala jakýsi tvar, obrázek, nebo cosi. Ke konci, se z toho vyklubalo cosi jako malý obrázek jakési korunky.
Ta svítivá záře korunky sílila a sílila až Laria musela přivřít oči. Jinak by jí snad i oslepila.
Na pravé straně obličeje pocítila šimrání. Bylo jí to příjemné, avšak po chvíli se slast změnila v bolest. To zvláštní světlo z listu jí rylo do tváře a štípalo.
Laria rychle upustila list.
Najednou všechno skončilo tak rychle, jak to začalo. Obloha se projasnila, vítr se zklidnil do původního stavu a Laria spadla na zem. Rychle zdvihla ruku k obličeji a dotkla se své tváře.
Malé místo její pleti úplně pálilo, jako by hořelo. Jinak se všechno zdálo v pořádku.
Laria však věděla, že se stalo něco, co ovlivní její život. Nevěděla kde to tušení vzala, ale někde uvnitř sebe přesně věděla, že to nebyla pouze náhoda.
Vstala ze země a oprášila si svoje červené strečové džínsy. Doufala, že se moc neumazala, protože na sobě měla svoje oblíbené oblečení. Ty červené džínsy a béžové tričko s potiskem modré růže.
Laria se dala do svižného kroku, ale nakonec se radši rozeběhla. Prošla pár ulic a došla ke svému domu. Už z dálky bylo vidět jaká je to velká vila. Byla postavená do jasného britského stylu, ale Laria s Dafné na všech parapetech a všude jen co to bylo možné, pěstovaly květiny všemožných barev. I zahrada byla z velké části jejich práce. Měli velikou zahradu, ale krásnou, plnou malebných zákoutí, stromů a květin. Právě tam Laria získávala zpět svou ztracenou energii a čerpala ji ze země.
Takže jejich velkou vilu obě sestry dokázaly zvelebit.
Laria otevřela branku a šla po cestičce k domu. Z batohu vytáhla klíče a spěšně otevřela dveře. Už dopředu věděla že rodiče jsou doma, zjistila to podle jejich aut, která stála před garáží.
"Ahoj lidi!" zakřičela.
"Ahoj Larr. Kde ses tak zdržela?" ozval se matčin hlas z kuchyně za cinkotu nádobí, jež právě uklízela.
"Ále. To nestojí za řeč." Odpověděla, když si zouvala boty.
Lehkou vestu pověsila na věšák a vešla do kuchyně.
"Zack i Dafne už jsou dávno doma." Informoval jí otec a zvedl zrak od novin, které četl každý den, jen co se vrátil z práce. "Jsou čtyři hodiny."
"Cože?" vyjekla Laria a spěšně se vyřítila do schodů. "Mám jen půl hodiny!"
Druhé patro to bylo zařízené velice moderně. Ostatně jako celý jejich dům.
Jen co jste vyšli do schodů před vámi se rozprostřela velká hala a z té haly vedlo mnoho dveří. Druhé patro bylo vlastně zařízené pouze pro ni, Dafne a Zacka.
Po levé straně byly dvoje dveře, které vedly do dvou koupelen. Dvě byly proto, že se všichni tři jakoby náhodou cpaly ve stejný okamžik do koupelny, že se právě teď a nikdy jindy, chtějí umýt. A všichni tři, spolu v jedné koupelně u nich bylo zhola nemožné. Takto se se dvěma koupelnami dohodli lépe.
Vedle koupelen byla místnost pro hosty. Byla velká a přespávali tu se svými kamarády. V tom byla výhoda, mohli si tu pozvat spoustu kamarádů, jelikož v tomto pokoji bylo víc jak sedm postelí.
Uličkou napravo jste se ocitli v další hale, byly tam další tři dveře. Tyto dveře vedly do jejich ohromných pokojů.
Všichni tři sourozenci měli vlastní pokoj a nemohli si na nic stěžovat.
Jejich rodiče měli vlastní ložnici s koupelnou dole.
Laria otevřela prostřední dveře do svého pokoje. Byl natřený tmavě fialovou barvou, kterou zbožňovala. Do bíla byl zařízený nábytek a ostře kontrastoval s fialovou stěnou.
Rychle sesbírala fixy a pastelky s podlahy a uklidila do šuplíku.
Shrábla časopisy a učebnice ze stolu a uložila je do tašky.
Ozval se zvonek. Laria seběhla dolů, aby otevřela své nejlepší kamarádce.
Rosali…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 akemis akemis | Web | 16. září 2012 v 21:33 | Reagovat

hele ty to slovo "tetelit" máš opravdu ráda ,co? ale jinak docela pěkný.

2 U know who I am... xP U know who I am... xP | 16. září 2012 v 21:36 | Reagovat

Muhehehe, zase first!! xP Zajímavá kapitolka, keiro***... Fakty dobrej nápad a zajimavý zpracování!!... Jenom mi chyběl miláček Zack :(

3 U know who I am... xP U know who I am... xP | 16. září 2012 v 21:38 | Reagovat

Sakra, moc dlouho načtená stránka mě zařadila na second místo :''(

4 keira*** keira*** | Web | 17. září 2012 v 16:06 | Reagovat

No.I don´t know who U are.. :) maybe I  I know you but now I don´t. :DDDDDDDDDD*
děkujuuuu! :)) jinak ste všichni milouši.. :)** jooo Zack bude někdy jindy. :X* příští kapitola bude řešení té korunky... takže si počkáte na přeskapitolu. ;)  

tetelit! jasně kájo:)

5 *Mixxe$* *Mixxe$* | 17. září 2012 v 16:33 | Reagovat

And now U know who I am? xDDD** Až přespříští kapitolka bude se Zackoušem?! To mi nemůžeš udělat!! :@
Mno, Tak si asi musim počkat :(***

6 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 20. září 2012 v 15:14 | Reagovat

super :D

7 *Mixxe$* *Mixxe$* | 26. září 2012 v 16:02 | Reagovat

Tak kei*** rychle další kapitolku, sem moc nedočkavá ;))***

8 mája mája | 10. října 2012 v 15:06 | Reagovat

píšeš to tak napínavě že si člověk si prostě musí přečíst další :D

9 keira*** keira*** | Web | 10. října 2012 v 20:39 | Reagovat

jééé  děkuju. budu se snažit mít rychle hotovou další kapitolu.:)**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama