layout stažen z eruin.blog.cz





.


Říjen 2012

Mé obrázky

22. října 2012 v 16:43 | Keira***
Ahoj! :)
Tak jsem se po delší době pokusila něco črtnout..:)
Jsou to moje obrázky a dva se týkají mé povídky MV (můří války). třetí je samozřejmě o KM, ty totiž nelze vynechat!:D Malovala jsem to při matice proto je na linkovaném papíru.
Sourozenci


Můra Claudia


Křišťály Moci (Neilin a Awr)

obrázky najdete také v galerii :)

Vampire Academy

19. října 2012 v 19:46 | Keira*** |  Oblíbené
:) tak po dlouhé době Vás lidičky opět zdravím.:)*
už déle jsem přemýšlela, že jsem vložím upoutávku na jednu báječnou sérii knih.
Tentokrát se jedná o VA (Vampire Academy)!
Přečetla jsem ji už fakt,fakt dáávno, ale můj názor na knihu se nemění. Je to prostě /žasnost samy.

Jedná se o upírský obsah...i když jich, těch upírů je všude na regálech knihoven spousty a já to nepodporuji, tak tato jediná knížka s upíry stojí opravdu za to! :)

Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů. Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství...

Takže to bylo něco málo o prvním dílu, ale doufám že to stačí na úvod k celým šesti dílům...:) kdyžtak postupně přidám samostatnou anotaci ke každému dílu zvlášt'.
Mimochodem měl by se teď natáčet film podle této knihy, ale slibují to už moc dlouho. Doufám však, že to nakonec dopadne. :)



už jsou zřejmě officiálně vybraní 3 hlavní postavy, herci! :) upřímě doufám že to tak zůstane! :DDD
tady je máte.

Rose Hathway





Valissa Dragomir




Dimitrij Belikov

Aww! :3 miluju je! :D určitě doporučuji přečíst! :D

Můří války / Podezřelé náhody (4)

9. října 2012 v 20:55 | Keira*** |  Povídky

Ahoj ;)
promiňte mi mou neaktivitu posledních dvou týdnů. Opravdu jsem neměla vůbec čas a taky
jak se to říká,? psací náladu. Ať jsem se snažila jakkoli neměla jsem žádný nápad. Až do dnes.
Mám tu pro vás čtvrtou kapitolu povídky Můří války! :D*
Dále bych vám chtěla poděkovat, že navštěvujete můj blog. každým dnem návštěvnost mého blogu stoupá a mě to moc moc těší! :D děkuju.


Ozval se zvonek. Laria seběhla dolů, aby otevřela své nejlepší kamarádce.
Rosali…

Přiřítila se ke dveřím a musela zamžikat očima proti silnému slunci, když otevřela.
Rosali stála přede dveřmi se sklopenou hlavou a vzhlédla jen co jí Laria otevřela.
"Ahoj,"usmála se na ní. "Tak jsem tady."
"Ahoj,"vzala jí její modrý kabátek, stoupla si na špičky a pověsila ho na věšák.
"Vzala jsem si radši celou tašku učebnic, jo?,"zvedla plátěnou tašku nad hlavu, aby ji Laria viděla. "Nevěděla jsem přesně, co všechno chceš probrat a s čím chceš pomoct…"
"Chytrá holka!,"zazubila se na ní. "Pojď nahoru, podíváme se na to tam."
Asi po pěti minutách si sedly na Lariin fialový koberec a vytahovaly si učebnice.
"Mocniny, odmocniny a všemožné operace se zlomky a zápornými zlomky chápeš Rosali?"
"Jo to chápu."
"A výroky?" zeptala se ještě Laria.
Rosali se na ní zašklebila. "No asi bych si to měla zopakovat s tebou. Až tak skvěle to nechápu a při písemkách se v tom motám.Hmmm…Nejsem tak dobrá počtářka jako ty."
Laria si povzdechla vzdechem, který říkal. "Ach jo. Zase…! Vysvětluju to už třetí osobě. Jak tohle může někdo nechápat?!"
"Fajn,"souhlasila. "Zkusíme se na to podívat."
Vytáhla učebnici matematiky a najednou strnula.
Pohled jí utkvěl na list. Byl to ten list, který dneska po škole utrhla v Šeříkové ulici. To růžové zjevení se povalovalo na její učebnici a Lariu zachvátil strach.
To přeci nemůže být pravda. Jak se sem proboha dostal? Proč bych si něco tak divného dávala do tašky? Dál upírala vytřeštěné oči na list. To není jen náhoda, pomyslela si zděšeně. To je…!
"Larr? Jsi v pořádku? Larr!,"poklepala ji dívka na rameno.
"Eh? A-ano?,"byla tak zamyšlená, tak se utápěla ve svých myšlenkách, že ji toto gesto opravdu polekalo. "Promiň,"usmála se, aby vše napravila. "Já jsem se jen zamyslela."
"Nad tímhle?,"ukázala na list a podezíravě zvedla obočí. "Co vůbec takovýhle růžový list dělá ve tvé tašce? Myslela jsem, že se v ní nosí jenom sešity a učebnice."
Laria se na ní zašklebila. "Ale jistě! To si tvoje hlavička uvědomila správně! Ne ono jde jenom o to, že… já nevím je to celé pomotané. Ten list by v mojí tašce neměl být. Procházela jsem dneska Šeříkovou ulicí a stalo se něco strašně divného. Utrhla jsem tenhle list a…,"zdvihla list před sebe, aby si ho Rosali mohla prohlédnout. "A…," zděšeně se dotkla tváře a vyšvihla se na nohy. Ubohá, nic netušící Rosali se jenom udiveně dívala na to, jak její kamarádka jančí.
Laria utíkala do koupelny, která byla nejblíže u jejího pokoje a zastavila se před velikým zrcadlem přes celou stěnu.
"Ale ne…,"zašeptala.
Ono se to opravdu stalo! Co to jen je za pitomou značku? Prsty tu značku zkoumala a nepřišla jí nijak nebezpečná…jako, že by třeba pálila nebo se rozprskla jako uhrák. Vypadalo to spíše jako zlaté tetování korunky. Korunky… Komu by se pro všechno na světě do tváře vypálila zrovna korunka? Co to má být?!
Do koupelny se zatím přiřítila Rosali a vydechla.
"Povíš mi už konečně co se tady děje? Pořád totiž zcela nechápu tvůj příběh "list, hrůza děs"." Prsty udělala uvozovky a protočila oči. "Přijde mi to jako nějaký blábol."
Laria se na ní podívala a zašeptala. "Ten růžový list mi do tváře vypálil symbol. Opravdu ho vidím, opravdu se to stalo."
Rosali k ní přistoupila, aby si značku prohlédla…pak ale rychle ucukla.
"Co se děje?" zeptala se jí Laria.
"Nic. Já jen, že jsem tuhle korunku už někde viděla. Někde, v něčem čemu jsem přikládala velký význam. Jo už to mám,!"vykřikla.
"Viděla jsem to v knížce, kterou jsem si vypůjčila z knihovny. Byl to deník Johan Rebekah Lorel. Tu knížku jsem nepřečetla, ale byl to otisk deníku, jež si psala dívka, která tuto knihovnu navštěvovala. Psala o nějakých nebezpečných proměnách a po roce psaní svého deníku zemřela. Bylo jí sedmnáct."
Poslední věta zůstala vlát ve vzduchu poněkud dlouho. Byla děsivá, když si dívky uvědomily význam a souvislost.
"Jen jsem byla zvědavá a chtěla jsem něco na čtení. Zaujala mě jednak tím, že se to stalo v našem městě, v naší knihovně, před padesáti lety, ale i tím, že ta kniha byla dobře schovaná v regálu za ostatními knihami. Nebyla vystavená."podívala se na kamarádku, ale když uviděla její vystrašený pohled, dodala… " Ale určitě si takovéhle značky nebo korunky maluje spousta lidí do knížek."
"Myslíš že…,"Laria se zasekla v půli věty a nadechla se. "Ta knížka mi připadá zajímavá. Nepůjdeme se pro ni stavit? Ještě dneska?"
Rosali se zasmála. "Takže z tebe se stává čtenářka?,"odhrnula si rukáv, podívala se na hodinky a poznamenala. "Myslím ale, že dneska už bude zavřeno. Je totiž tři čtvrtě na sedm."
Laria jí vzala za rameno a společně odešly do jejího pokoje.
"Každopádně děkuju, že jsi mi to řekla. Nevím připadá mi to podezřelé. Radši bych si to přečetla. Není lehké nosit tuhle značku všem na očích, když nevím, co znamená a možná mám příležitost to zjistit v té knížce. Je to šance."
" No jo ty kecalko. Nechceš mě už konečně naučit tu matiku?" zakřenila se na ní.
"Ah.! Ale jistě. Promiň, nebýt tebe, asi bych na to zapomněla." Rozesmála se.
Obě se posadily zpátky na koberec a Laria začala s vysvětlováním. Když musela tak často někomu něco vysvětlovat, říkala si, že praxe v tom má dost a určitě by z ní mohla být skvělá učitelka.
"Takže… řídíš se jedním určitým výrokem. Ten ve tvém případě zní: jestliže auto natřeme červenou barvou, je červené. Platí to?" "Jo, tak pitomá ještě nejsem."upozornila Rosali.
"No skvěle! Tomu se říká AVB neboli A výrok B. Máš tři možnosti...za prvé…"
Asi po půl hodině jí to Laria úspěšně vysvětlila.
"Opravdu moc děkuju Larr!" objala jí kamarádka. Jak jsem tak poznala, nevěděla jsem předtím vůbec nic. Snad to zítra napíšu správně."
"Samozřejmě, že to napíšeš správně!" pobídla jí, když scházely ze schodů. "Jen se s tím zbytečně moc nemaž a máš za jedna!" usmála se.
"Tak jo." Rosali si obula boty, nandala kabát a otevřela dveře.
Laria se postavila mezi dveře, aby je zablokovala a rozloučila se s ní.
"Tak ahoj. Zítra jdeme do té knihovny?"
"Jo jdeme. Chtěla bych se na tu knížku jenom podívat,"usmála se. "Ale ahoj."
Zamávala jí, opřela se o rám dveří a ještě dlouho se dívala, jak se její kamarádka postupně ztrácí ve světle pouličních lamp na konci ulice.