layout stažen z eruin.blog.cz





.


Únor 2013

Reportáž

13. února 2013 v 20:50 | Keira***
Ahoj! :))
Vím, že se blogu poslední dobu vůbec nevěnuji a nemám vůbec čas na psaní MV, ale povinné školní slohy a reportáže stíhat musím. proto tu jedna je..:DD vím, že Vás to zřejmě zajímat nebude, ale přesto Vás prosím, abyste si udělali čas a ohodnotili jak mi jde psaní reportáží - Pro mě z jiného soudku ;) tak tady to máte. Možná zkusím přidat povídku (MV), ale nic neslibuji.:DDD

Tak náá! :DDD ♥♥♥


Reportáž
Dobrý den, vážení posluchači, opět vás vítáme u odpoledního rozhlasu. Nacházíme se v Roudnici v Krkonoších. V chatě Kaře, v níž právě stojíme, probíhá lyžařský kurz sekundy A a B z Biskupského gymnázia B. Balbína z Hradce Králové. Studenti právě plní svůj denní program na běžkách či na sjezdovce na lyžích. Každopádně chata je prázdná a pokoje také, takže máme spoustu času na to, abychom v klidu udělali prohlídku úklidu pokojů. Chystáme se vstoupit do pokoje, který má na dveřích číslo sedm. Říká se, že sedmička je šťastné číslo, tak doufejme, že tady bude uklizeno. Kruciš! Otevřeli jsme dveře a uslyšeli ránu. Převrátili jsme koš, který stál narafičen přímo za dveřmi. Z koše se vyvalilo spoustu petlahví a použitých papírových kapesníčků. Zřejmě je tu někdo nemocný. Zavíráme za sebou dveře, na kterých byla z druhé strany přilepena ta slavná cedule s nápisem "Sára bydlí vedle". Podíváme-li se napravo ode dveří do míst kde měl správně stát koš, vidíme spoustu půllitrových skleniček od citronád a kofoly, které se zajisté mají zanést zpátky do baru. Skleničky leží vedle skříně, ve které je složené i poházené oblečení dívek co zde jsou ubytované. Ano, podle oblečení soudíme, že zde bydlí dívky. Jsou tu čtyři postele. Dvě jsou po krajích místnosti u zdi a dvě u okna přisunuté k sobě tak, že tvoří jednu velkou postel. Na postelích jsou složené modré deky a polštáře. Na jedné posteli vidím poházené oblečení. Zřejmě ho ve spěchu na lyže dívka, které oblečení patří, nestihla uklidit. Chceme se podívat k oknu nad postelemi, ale zavadíme nohou o něco měkkého na zemi. Podíváme se dolů, abychom zjistili co to je. Byly to ponožky. Všude po zemi se potulují černé, puntíkaté nebo proužkované ponožky. Necháme je tam. Ony si je majitelky zajisté uklidí, jen co přijdou. Konečně jsme se dostali k oknu a pohlédneme z něj ven. Vážení, naskýtá se nám nádherný výhled. Ozářeni zapadajícím sluncem shlížíme dolů na soukromý vlek patřící k chatě Kaře. Zářící slunce odráží svými paprsky oslnivý lesk, který se zračí na napadaném sněhu. Všechen se překrásně třpytí. Pohlédneme-li před sebe na druhou stranu, spatříme zasněženou rozprostírající se stráň posetou mnoha chaloupkami. Celé okolí pozorujeme přes dlouhé, třpytící se rampouchy visící od střechy přes okna a dál, skoro až dolů k zemi. Budeme muset odstoupit od okna a vrátit se k hodnocení pokoje, které je podle všeho skoro u konce. Když vycházíme z pokoje, pohlédneme ještě na obložení stěn. Je dřevěné a občas na něm jsou vidět suky. U dveří v úrovni našeho obličeje je umístěno zrcadlo. Tento pokoj je docela uklizený, tak můžeme odejít. Mějte se krásně, milí posluchači, a těšíme se na slyšnou příště.